Zvítězí liberální demokracie díky internetu?

Největší význam měla vždy informace doručena ve správný čas na správné místo. Internet, jakožto nástroj k rychlé výměně velkého objemu dat zastává tuto roli nejlépe za celou historii lidstva. Jak rychlé bylo jeho rozšíření do jednotlivých zemí a co čeká internet v blízké budoucnosti? Má možnost zásadně ovlivnit běh dějin?

 

Internet je celosvětový systém navzájem propojených počítačových sítí, ve kterých mezi sebou počítače komunikují. Společným cílem všech lidí využívajících internet je bezproblémová komunikace (výměna dat).

Rozšíření internetu do domácností a firem probíhalo pozvolna. Ačkoliv je koncept internetu (resp. Arpanetu) starý přes 40 let, komerčního využití se dočkal až ve druhé polovině 90. let.

Do roku 1998 bylo ve Spojených státech amerických a Austrálii připojeno k internetu jen cca 30% tamních obyvatel. O trochu lépe na tom bylo Švédsko, Island a Nový Zéland (v přepočtu na obyvatele). V porovnání se světovou populací čítající v té době necelých 6 miliard lidí, představovali uživatelé internetu jen něco málo přes 2 %.

O necelé tři roky později je ale patrný poměrně rychlý růst těchto čísel. V celých Spojených státech amerických a Kanadě hovoříme o zdvojnásobení počtu uživatelů, v Německu se jedná o zvýšení až trojnásobné. Česká republika je na tom také relativně dobře. Koncem milénia disponovalo přístupem k internetu jen cca půl milionů lidí, v roce 2001 je toto číslo již třikrát větší.

Počet uživatelů internetu v roce 2008

V dnešní době je internet pro většinu občanů Evropy, Severní a Jižní Ameriky a Austrálie součást každodenního života. Pokud ale bereme v potaz všech 7 miliard lidí na planetě, většina je stále bohužel bez přístupu do sítě (58 %).

Přístup k internetu je základním lidským právem

OSNVýznamným krokem, který by měl pomoci zlepšit tento stav, byla zpráva OSN z roku 2011. Ta se odkazuje na Všeobecnou deklaraci lidských práv, konkrétně článek 19, který říká, že "každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice".

V této zprávě je síť sítí zmíněna jako nástroj pro zlepšení přístupu k informacím a s tím související zapojením občanů do budování demokratických společností. "Zabezpečit přístup k internetu pro všechny občany má být prioritou každého státu".

Realita je samozřejmě trochu jiná. Státy jako je Irán, Saudská Arábie, Čína a další znemožňují svým občanům přístup na tisíce webových stránek. V západní civilizaci se zase velmi diskutuje možnost legislativních opatření, díky kterým by státní orgány měly moc regulovat přístup k internetu vybraným jedincům.

Přístup, resp. jeho rozšíření či omezení ale není jen o přáních a nařízeních. Musí se brát v potaz také technologický aspekt.

Přenos informací v elektronické podobě je mezi státy a kontinenty možný především díky kabelovému spojení. První podmořský kabel zajišťující telefonické spojení mezi Evropou a Amerikou byl položen v roce 1956.

Možnosti přenosu dat se sice postupně zlepšovaly, ale až 70. léta minulého století znamenala významný pokrok v konstrukci a výkonu infrastruktury. Začaly se nasazovat optické kabely a sklo tak nahradilo měď.

V časopise Dotyk z ledna 2015 je zmíněna současná kapacita informační dálnice mezi Evropou a Amerikou: "Celková kapacita kabelů v Atlantiku včetně vláken, které se nevyužívají, je 173 terabitů za sekundu. To znamená, že v současnosti využíváme pouze 16% dostupného objemu".

Budou všichni táhnout za jeden provaz?

Internet jak ho známe dnes, se díky různým okolnostem může v blízké budoucnosti "rozštěpit" na několik decentralizovaných sítí, které by teoreticky kopírovaly hranice určitých států či kulturních a jazykových celků. K urychlení tohoto vývoje může pomoci i povolení diakritiky a znaků národních abeced v doménách (v tomto případě je ovšem možné předvídat vznik určitého typu překladače, resp. upravení algoritmů stávajících vyhledávačů tak, aby bylo možné přistupovat na takto specifické weby bez větších komplikací).

Co se týče cenzury, resp. jejího prolomení (a s tím související změny v ideologiích totalitních režimů), tak již dnes jsou na světě patrné první "vlašťovky".

Konkrétně se může jednat o stratosferické balóny (18 až 25 km nad zemí) společnosti Google v rámci projektu "Loon". Jedná se o speciální balóny, které budou šířit internet (nejen) do málo obydlených oblastí. První testy těchto zařízení se provádějí již dva roky ve vzdušném prostoru Nového Zélandu a Brazílie. Nedávno také projevila zájem vláda Srí Lanky o zapojení se do projektu.

Podobný systém chce realizovat i Facebook s automaticky řízenými drony, které budou operovat de facto ve stejné letové hladině, jako balóny Loon.

Je celkem logické, že pokud budou tyto nebo jim podobné technologie úspěšně nasazeny, povede to k masivnímu rozšíření internetu do všech koutů naší planety. Objem dat a informací by se výrazně zvýšil, a samozřejmě také jejich přenos.

Doufejme, že v konečném důsledku by se naplnila vize amerického politologa Francise Fukuyamy, který se proslavil svým dílem o konci dějin z počátku 90. let 20. století. Fukuyama tvrdil, že pádem Železné opony světové dějiny v podstatě skončily a zvítězí jediný možný systém, kterým bude liberální demokracie.

Je ovšem zapotřebí podotknout, že Fukuyama výslovně uvádí islámskou civilizaci jako zcela odlišný vývojový celek a z toho důvodu ji do svých tezí nezahrnuje. Díky tomu se do jisté míry doplňuje se Samuelem Huntingtonem, který předpovídal neustálý spor základních civilizačních okruhů (západní, pravoslavný, islámský, apod.).

Budoucnost ovlivněna moderními technologiemi může být nakonec ale zcela jiná, než jak si ji představovali oba zmínění autoři před více jak 20 lety.

 

Zdroje:

http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrcouncil/docs/17session/A.HRC.17.27_en.pdf 
http://www.internetworldstats.com/stats.htm 
http://www.thedrum.com/news/2015/08/01/sri-lanka-signs-receive-internet-balloon-googles-project-loon 
http://www.dotyk.cz/01-2015/9_3-podmorska-informacni-dalnice 
https://en.wikipedia.org/wiki/Francis_Fukuyama 
http://news.bbc.co.uk/1/hi/technology/8562801.stm 
https://cs.wikipedia.org/wiki/Internet 

Share

Počítač ENIAC z roku 1946
IBM PC z roku 1981
Datacentrum - "skladiště" cloudových služeb