Proměny distribuce software během 20. století

V začátcích počítačového průmyslu byl software chápán jako neoddělitelná součást hardwaru. Potřebné programy si každá firma psala sama a vznikaly tak systémy vytvořené přesně na míru. Nástup IBM PC, respektive MS Windows znamenal posun software do komerční sféry. Společnost Microsoft si vlastně vybudovala svůj modrý oceán8, který udržela po velmi dlouhou dobu.

Distribuce software před internetem

Software byl v době před vznikem internetu tak jak je znám dnes, nabízen na fyzických nosičích (tzv. krabicový software). Aplikace byly (a stále jsou) prodávány na disketách, CD, či později na DVD. Vztahovala se na ně samozřejmě licenční politika a každá společnost definovala vlastní podmínky. Typickými znaky licence krabicového software je přenositelnost9, trvalost, zákaz poskytování licence, zajištění technické podpory a další. Mezi nejčastější distribuční kanály patřili především partneři (dealeři) společnosti, e-shopy či společnosti dodávající IT řešení.

Výrobce si samozřejmě potřebuje zajistit stálý zdroj příjmu. Aby mohl generovat zisk i v letech poté co uvede na trh produkt, je nutno neustále inovovat. Počítačový program má unikátní vlastnost (na rozdíl od jiných výrobků), která je pro koncového uživatele výhodou, ale pro výrobce problém – software může fungovat věčně10. Dochází k tzv. morálnímu zastarávání . Výrobce se snaží (mnohdy uměle) inovovat svůj produkt a nabízet stále nové verze, které nemusí být kompatibilní s předešlými. Dalším způsobem, jak donutit zákazníka k přechodu na novou verzi, je ukončení technické podpory – nejsou již k dispozici nové bezpečnostní aktualizace, atd.

 Pokud byl software distribuován způsobem popsaným výše, znamenalo to, že zákazník provozoval na svém počítači kompletní produkt včetně aplikační logiky. I v případě, že byl program libovolným způsobem zabezpečen proti odcizení (nejčastěji nutnost zadat sériové číslo při instalaci), nikdy tato ochrana nebyla 100%. Od zmíněných 80. let se začalo stále ve

větším měřítku rozmáhat počítačové pirátství, kdy se programy kopírovaly z diskety na diskety či CD a DVD.

Dle statistik BSA12 je celosvětově 42 % software nainstalováno nelegálně13. Toto číslo se liší v závislosti na regionu. V České republice dosahuje procento takto šířeného software 35 %, v Rakousku je to jen 23 %, ale třeba v afrických zemích, jako je Lybie, se toto číslo dostalo až na hranici 90 %.

Výše popsaný způsob šíření software je běžný i v dnešní době. Jak je ukázáno v další kapitole, s rozvojem sítě internet se distribuční cesty mění a vznikají zcela nové obchodní modely.

Distribuce software v éře internetu

Většina obchodních modelů distribuce (nejen) software, které jsou známy v dnešní době a jsou spojovány výhradně s internetem, fungovala již před nástupem této celosvětové sítě. Objednat si zboží na dálku šlo i v tehdejším Československu. Například v roce 1967 vznikl zásilkový obchod MAGNET Pardubice. V západní Evropě či USA byl způsob zásilkového
prodeje zcela běžný.

S nástupem internetu se začala prosazovat myšlenka přímého prodeje, tedy prodeje výrobků zákazníkům přímo výrobcem bez mezičlánku (dealera) v řetězci. Mezi hlavní propagátory patřila společnost Dell. Neviditelná ruka trhu ale zapříčinila během několika let zcela jiný vývoj, kdy dealeři opět začali hrát podstatnou roli v obchodním řetězci.

Ačkoliv si lidé mohli myslet, že internet bude sloužit podobně jako klasický papírový katalog výrobků, internet některá odvětví zcela změnil. Nejznámějším příkladem je hudební průmysl.

Hudební průmysl – ukázkový příklad změny odvětví

Kdo by věřil v 90. letech 20. století, že fyzické nosiče hudby prakticky zaniknou a nahradí je distribuce výhradně přes internet? Po objednání a zaplacení konkrétního alba hudebního
interpreta nepřijde poštou žádné CD či DVD, ale zpřístupní se odkaz ke stažení zvolené hudby v elektronickém formátu (nejčastěji v MP3). Hudební průmysl zažívá v posledním desetiletí velké změny. Vydavatelé upozorňují na klesající zisk. O poklesu zisku se velmi spekuluje v souvislosti s počítačovým pirátstvím, kdy je poukazováno na to, že je jednodušší než jindy nelegálně kopírovat hudební díla a ta sdílet pomocí různých webových služeb či přímo zveřejňovat odkazy ke stažení.

 

prodej hudby

Obrázek ukazuje historii obratu v hudebním průmyslu v USD za posledních 36 let. Graf není dokonalý a informace v něm jsou poněkud zkreslené. Nebere totiž v úvahu inflaci či demografický vývoj obyvatelstva a je orientován jen na USA a nikoliv na celý svět. Pro názornou ilustraci situace v prodeji hudby v závislosti na použitých hudebních nosičích však dává alespoň rámcovou představu. Období mezi roky 1989 až 2005 bylo pro hudební průmysl zlatou horečkou. Od této doby dochází ke snižování zisků vydavatelů.

Kromě hudebního průmyslu nyní začíná pociťovat podobný vývoj i tištěná literatura. Knihy či periodika (noviny, časopisy,…) jsou nahrazovány jejich elektronickou podobou na tabletech
nebo čtečkách knih. Největším a nejznámějším prodejcem elektronické literatury je společnost Amazon, která se mimo jiné stala i nakladatelem a umožňuje vydávat díla prakticky kohokoliv, kdo projeví zájem. Z distributora se opět stává výrobce (či vydavatel) a znovu se začíná prosazovat myšlenka přímého prodeje, avšak bez přítomnosti původních velkých hráčů.

Obchodní model, který fungoval před érou internetu – kusový prodej hudebních alb či knih, prošel také jistým vývojem. Díky internetu bylo možno zavést nové způsoby placení za poskytnutý obsah, a to formou předplatného. Jedním z průkopníků je i zmíněná společnost Amazon se svojí službou Amazon Prime. Amazon Prime představuje možnost získání multimediálního obsahu ze stránek Amazonu za cenu 79 USD za rok. V případě využívání této služby není nutné si kupovat jednotlivé knihy do čtečky Amazon Kindle, ale lze si je vypůjčit na omezenou dobu. V praxi to znamená, že kniha je v určitém formátu stažena do čtečky, kde po určité době expiruje licence a soubor s knihou již nelze nadále zobrazit. Dále Amazon prime nabízí streamované filmy či televizní pořady. Cena necelých 80 USD ročně je velmi příznivá a představuje výraznou úsporu nákladů v porovnání s tím, kdyby si zákazník kupoval požadovaný obsah jednotlivě.

Share

Počítač ENIAC z roku 1946
IBM PC z roku 1981
Datacentrum - "skladiště" cloudových služeb